Často si myslíme, že jsme to, ono, tamto. Jdeme si za tou myšlenkou, pracujeme na sobě, jsme si sebou jistí.

Konfrontace se světem kolem ale nemusí přinášet jen ujištění, nemusí plodit ovoce, nemusí nás katapultovat do nebes. Může taky přijít vystřízlivění a stopka s příkazem návratu.

Ocitneme se vlastně skutečně skoro na začátku. Bohatší pouze o to, že víme, kudy nechodit.

Jakoby tu správnou cestu člověk musel hledat vždycky pokusem-omylem.

Nebo se už někdo trefil napoprvé?