Celé právě zakončené čtvrtletí jsem se pokoušel vyčistit svůj profesní todolist a narovnat si život. Něco se povedlo, něco míň. Každopádně mi u toho nezbývalo moc času na přemýšlení, byl to sprint bez zastávek na občerstvení. Dopravit se brzo ráno do kanclu a odpravit se z něj dřív než o desáté večerní (ano, chci se dožít čtyřiceti, sic!). Nestíhal jsem moc číst, nestíhal jsem vůbec psát a stereotyp najednou uhlodal tři mesíce. Spousta spěchu, spousta stresu a taky spousta alkoholu na jeho odbourávání :). Moje hlava toho nestíhala moc najednou, a protože hlavním tématem dne bylo vždy něco pracovního, na osobní věci a na posuny sebe samého prostě nezbývala kapacita.

Právě minulý týden byl naprostým opakem. Konečně jsem odjel na vesničku čerpat energii a dělat to, co dělat chci, a ne jen to co dělat musím. Vysněná volnost přišla se vším všudy. Najednou šlo prostě odejít od počítače a strávit odpoledne v lese. Najednou šlo uvařit si oběd, přečíst si knížku.

Výsledné pocity mi ale vychází právě naopak, než by se mohlo zdát. Ten čtvrtrok povinné a stresující práce můžu zpětně s klidem označit za šťastné období – chmury se omezovaly na oblast, ze které se dá snadno utéct a nebrat si to osobně. A poslední týden, o kterém by šlo říct, že jsem si skvěle odpočinul, mi moc klidu nepřinesl. Volnost svádí, dává možnost ulétnout kamsi kamkoliv. A tak se také stalo – vracely se mi staré problémy, objevovaly se mi k nim nové vhledy a úhly pohledu, a jakoby kouzelným proutkem jsem se vrátil do dob, kdy z depresí nebylo úniku.

Jak jsem se cítil ale nemá moc společného s tím, co jsem v obou módech získal. Každá slabá chvíle je přece tou nejlepší příležitostí pro ponaučení, pro poznání dalšího kusu skládačky a pro posun. A každá silná chvíle je vlastně okamžikem stagnace, plutím na vlně nic-se-neděje-všecko-je-v-pohodě. Co tím chci říct? Sice se snažím setrvávat ve šťastných časech, s odstupem stejně ale preferuju okamžiky, kdy mi není dobře. Protože jen ty mě donutí vracet se k sobě znovu a znovu, neúnavně se očišťovat a přiřazovat příčiny k důsledkům. Tři měsíce byly až až. Smutné týdny? Ať žijí!