Asi se to stalo každýmu. Prostě vám najednou dojde, že vaše předchozí snaha byla zbytečná, že už věci nejsou tak jak, jak se jevily. A že můžete z toho mrtvýho koně v klidu sesednout. Nedali jste mu nažrat, bylo vám šumák, že začal pajdat, a on nakonec fakt pošel. Nejspíš jste na něm pak ještě dost dlouho seděli. Tak jako já.

Za tímhle koněm se asi budu ohlížet hodně dlouho.

Pořád jsem si řikal, že se třeba se zvedne, třeba mě dojde a spolu se nějak doškobrtáme k pomoci. Uzdraví se a spolu se zas vydáme na cestu, tak jako předtim.

Blbost. Byl tuhej.

Ne každej kůň pojde takhle. Některýho mi pod nohama střelí bandita, jinýho v noci sežerou vlci. S tim nejde nic dělat, to se prostě někdy stane. Ale většinou mívám na zdraví mýho vraníka přímej vliv. Takže jak minimalizovat ztráty na koních?

Pořádně se postarám o toho, na kterym zrovna jedu.