Proč týpek s čírem skáče metr vysoko? Proč si elegán s doutníkem co mu pomalu roste z nosu tak spokojeně pobrukuje? Proč tolik krásnejch i tolik už-ne-tak krásnejch děvčat pouští slzičky?

Proč je pro nás tak intenzivní?

Protože hudba předává myšlenku instantně, bez prostředníka. Prostoupí, rozhoupe, strhne. Je „tady a teď“ a posluchače do toho „tady a teď“ taky umí dostat.

Starší pán prošel místností s šibalskym úsměvem a sednul si k piánu, co do tý doby vypadalo jako dekorace. A začal hrát What a wonderful world. Dal jsem si k tomu další skleničku a nechal se prostoupit, rozhoupat, strhnout.